České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I.

Někdy během první poloviny 6. století počínají na naše území pronikat první slovanští osadníci, kteří položili základy dalšímu sídelnímu, sociálnímu, hospodářskému, etnickému i kulturnímu rozvoji Čech, Moravy a Slezska včetně počátků etatizačního procesu. Vývoji, který přes všechny peripetie, jimiž procházel, trvá zhruba již půldruhého tisíciletí. V rámci života člověka je to doba nesmírně dlouhá, za niž se na našem území vystřídalo minimálně 50 generací našich předků.

Největší soustředění hradišť, jejichž počátky lze snad hledat již v 8. století, máme registrováno na Pražské plošině v oblasti původního jádra pozdější české přemyslovské domény. Nálezy z doby před rokem 800 pocházejí z výšinných hradisek v Praze-Šárce a Bohnicích (obvod Praha 8, poloha Zámka). Ojedinělé artefakty známe potom také z hradisek Budeč (Kováry, obec Zákolany, okres Kladno), Levý Hradec (Žalov, obec Roztoky, okres Praha-západ), Libušín (okres Kladno) a v poslední době jsou nově reinterpretovány i tyto doklady ze samotného Pražského hradu. Převážně se však jedná o ojedinělé předměty mimo vlastní nálezové celky, z nichž největší soubor představují bezesporu lité bronzové garnitury ze šáreckého hradiště.

Tato lokalita se nachází v Dolní Liboci (obvod Praha 6) na mohutném terénním bloku vytvořeném kaňonovitým údolím Šáreckého potoka v polohách Kozákova skála a Vanžov. Rozsáhlé trojdílné hradisko mělo nepravidelný oválný půdorys a rozlohu zhruba 25 ha s centrální částí v jihozápadní vyvýšené části Kozákovy skály. K této centrální části jsou na severovýchodě připojena dvě za sebou řazená rozlehlá předhradí, přičemž každá z těchto osídlených ploch měla své vlastní opevnění, dnes již pouze částečně dochované. Pozornosti si zaslouží zdroj vody na jižní straně připojený k vnějšímu předhradí zvláštním valovým opevněním.

Z této opevněné polohy je registrováno celkem 12 dokladů litých garnitur. Mezi nimi vyniká zejména polovina dvojdílného prolamovaného litého jazykovitého nákončí s nepravým perlovcovým okrajem. Jeho líc nese zobrazení dvou jezdeckých figur v profilech uspořádaných nad sebou. Pozoruhodné jsou na nich detaily zachycující ochrannou zbroj, dosahující u obou jezdců až po kolena, a přilby s chocholy i jakýsi praporec či korouhev nebo bojovou sekeru v pravé ruce. Celé zobrazení je silně stylizováno a samotné postavy proporčně zvýrazněny proti jejich koním. Úchylka je formována ve tvaru snad stylizovaných zvířecích hlaviček (motiv pavího draka) a má dva otvory po nýtech. Dále to pak je lité bronzové nákončí s perlovcovým okrajem a reliéfním zobrazením ženské postavy s tříčtvrtečním profilu zprava, ztotožňované s různými antickými bohyněmi. Tato postava sedí na trůnu antického tvaru, v pravé ruce drží ovinutou hůl, v levé neurčitý předmět a její úchytka je po stranách formována do dvou pyramidek z trojice perlovcových kuliček. Podle provrtaného otvoru v pravé části úchytky, opatřeného kroužkem z bronzového drátku, bylo však nákončí použito druhotně jako součást náhrdelníku.

Z dalších bronzových litých garnitur nalezených v Šárce jmenujme jazykovité kování zdobené na líci pětinásobnou vějířovitou spirálovitou úponkou mezi dvěma okrajovými vývalkovitými lištami, kterými je opatřen i rub, prolamované jazykovité kování se stěžejkou, ale bez závěsku, zdobené trojnásobnou vinutou úponkou lemovanou pletencem, prolamované kování se stěžejkou a polokulovitým závěskem zdobeným ve dvou pásech symetricky uspořádanými šupinovitými polokruhy, prolamované obdélné kování s gryfem a zachovalou stěžejkou, jež je zdobeno na lícní straně čtyřmi symetricky uspořádanými úponkami.

Nejméně tři nákončí patřila bočním řemínkům. Jsou to: dvojdílné prolamované jazykové nákončí s geometrickým dekorem a úchytkou vybavené po stranách pyramidovitými výběžky, dvojdílné prolamované jazykovité nákončí opatřené liliovitým dekorem s úchytkou opatřenou po stranách pyramidovitými výběžky a jazykovité kování zdobené dvojitou spirálovitou úponkou a s jedním otvorem po nýtu ve středu horní části. Dva poslední artefakty pocházejí pouze s jistou dávkou pravděpodobnosti z této lokality. Jedná se o lité bronzové jazykovité nákončí bočního řemínku s úchytkou opatřenou po stranách pyramidovitými ukončeními s otvory pro nýty (jedno je odlomeno), jehož okraj lemuje na lícní ploše lištovité zesílení a jeho střed je v podélné ose prolomen a lemován čtyřnásobným symetricky uspořádaným perlovcovým dekorem. Dále je to závěsek prolamovaného kování se stěžejkou, zdobený rozvinutými esovitými úponkami, pravděpodobně součást garnitury s gryfem. Na základě nálezu výše popsaného většího souboru litých bronzových garnitur je za nejstarší ústředí celé pražské oblasti možno označit právě hradisko v Šárce.

zdroj:
České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I.
Zdeněk Měřínský / 2002
 

Comments are closed