Projekt nedestruktivního archeologického výzkumu

II. 5. Movité archeologické prameny, jejich kvalitativní charakteristiky a datování

 

Archeologické nálezy spojované s hradištěm v Šárce řadí tuto lokalitu co do rozmanitosti a počtu nashromážděných artefaktů bezesporu k nejbohatším opevněným areálům pravěkých a raně historických Čech. Jak již bylo uvedeno v kap. II. 3, je pravdivost tohoto konstatování relativizována skutečností, na níž upozorňuje řada (zejména novějších) odborných studií: těžko odhadnutelný počet nálezů nacházejících se v muzejních sbírkách a označovaných v úředních záznamech, katalozích a publikovaných zprávách pod jménem Šárka, nelze spojovat přímo se samotným hradištěm.  Někteří badatelé byli totiž velmi aktivní při terénních výzkumech na rozsáhlém teritoriu vltavského levobřeží, resp. v pravěku hustě osídleném údolí Šáreckého potoka (Bubeneč, Lysolaje, Vokovice, Liboc) a přesná místa nálezů často nespecifikovali. Ostatně nemalé množství nálezů bylo buď jim, nebo přímo muzeím věnováno jednotlivci, kteří přesnou lokalizaci nepovažovali za důležitou, případně nálezy vlastnili již delší dobu a okolnosti jejich nálezu jim tudíž nemuseli být ani známy.

Archeologické prameny movitého charakteru jsou z pohledu absolutní chronologie, tedy z hlediska stanovení doby, během které bylo šárecké hradiště osídleno, nejdůležitějším zdrojem poznání. Jejich početní zastoupení v jednotlivých kulturách českého pravěku a rané historie je ukazatelem, který ale v žádném případě automaticky nereflektuje někdejší reálný rozsah a intenzitu osídlení, což platí nejen o Šárce, ale i obecně o jakémkoli mono- či polykulturním areálu s archeologickými nálezy. Vyplývá to z mnoha skutečností souvisejících především s někdejšími kulturními normami, které se v některých ohledech (např. stavebně-konstrukční zvyklosti, pohřební ritus, způsoby ukládání zásob či odpadu) liší i v rámci tradiční společnosti zemědělských populací. Tyto normy, resp. jejich někdejší uplatňování v každodenním životě, se pak odrážejí v charakteru dochovaných, odkrytých a evidovaných archeologických pramenů a v transformované podobě vypovídají o tom, jak lidé žili.

Následující text je tedy souhrnem o současném stavu poznání týkající se osídlení hradiště Šárka v minulosti (v pravěku a v raném středověku). Je založen především na posledním systematicky zpracovaném přehledu sídelní historie Prahy, jehož autoři primárně čerpali z velkého množství zpráv o šáreckých nálezech publikovaných v průběhu 19. a 20. století v (odborné) literatuře.[28] Dále byly použity také zprávy z archivu nálezových zpráv pražského AU, údaje z některých již dříve citovaných publikací a konečně z dílů 3 – 7 syntézy Archeologie pravěkých Čech, vydaných AÚ v letech 2007 – 2008.[29]

(konec kapitoly)

 

Comments are closed