Projekt nedestruktivního archeologického výzkumu

II. 3. Historie a současnost archeologických aktivit na hradišti

 

Pod pojmem archeologické aktivity rozumíme v kontextu této kapitoly dlouhodobý proces intervencí, zasahujících povrchovou vrstvu areálu hradiště (Kozákova skála, obě předhradí) a přilehlé Šestákovy skály prostřednictvím intencionálně vedených akcí, jejichž smyslem bylo poznání historie hradiště prostřednictvím archeologických pramenů, a to jak movitých artefaktů, tak nemovitých objektů antropogenního původu. Archeologicky směřované akce byly vedeny jak amatérskými badateli (za něž označme ty, kteří nálezy předávali příslušným odborným pracovištím a podávali o nich zprávy formou publikací), tak profesionálně školenými archeology, kteří výzkumy prováděli institucionálně. Přitom je třeba zdůraznit, že uvedený účel archeologických aktivit na Šárce nebyl s největší pravděpodobností jediný. Lze se důvodně domnívat, že řada zde nalezených artefaktů byla hledána z čistě privátních zájmů, které vyvolávala touha po vlastnění předmětů hmotné kultury z důvodů sběratelských a/nebo obchodních (historická hodnota artefaktů nabízí jejich finanční zhodnocení na trhu se starožitnostmi). Zcela specifickou formou exkavačních intervencí v Šárce (neznámo ovšem, zda přímo v areálu hradiště či jinde v okolí, resp. v oblasti Vokovic, Veleslavína, Jenerálky, Lysolají a Sedlce) bylo dobývání kostí, jímž si po náhodném odkrytí jejich rozsáhlé kumulace někdy ve druhé polovině 19. století místní lidé z chudších společenských vrstev přivydělávali jejich prodejem ruzyňskému cukrovaru. Také těmito zásahy byla – spíše nechtěně – nalezena řada pravěkých předmětů, které se pak jakožto nálezy ze Šárky objevovaly v řadě starožitnických sbírek.[11]

Na tomto místě je potřeba zdůraznit jednu důležitou skutečnost. Šárecké hradiště vydalo od počátku zájmu o tuto lokalitu v polovině 19. století velké množství archeologických movitých pramenů, které jej brzy dostaly do povědomí jak odborné (včetně zahraniční), tak širší veřejnosti jakožto jedné z nejvýznamnějších archeologických lokalit v Čechách. Takovéto renomé pravděpodobně stálo za snahou některých nálezců označovat nálezy z okolí hradiště za autentické, tedy pocházející přímo z jeho areálu, ačkoli ve skutečnosti tomu tak nebylo. Řada nálezů nese navíc v tištěných zprávách a inventářích označení Šárka a přitom není pochyb, že velký počet z nich byl odkryt jinde v údolí Šáreckého potoka a na jeho svazích až po jeho ústí do Vltavy v Podbabě. Připomeňme v této souvislosti, že nejvíce nálezů ze Šárky je uloženo v Národním muzeu (NM) a v Muzeu hl. města Prahy, menší počet je deponován ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy a pravděpodobně i v několika dalších menších muzejních institucích.
Prvním, kdo projevil archeologický zájem o šárecké hradiště, byl v polovině 19. století páter V. Krolmus, nejvýznamnější amatérský badatel romantického období spjatý s počátky terénní archeologie v Čechách.[12] Svoje průzkumy realizoval ve spolupráci s archeologickým sborem pražského Národního muzea, které přispívalo na jeho cestovní náklady, na mnoha místech především ve středních Čechách, resp. v okolí Prahy. Pravděpodobně poprvé se na Šárce objevil v roce 1945 (zprávy o jeho dřívějších cestách na tuto lokalitu nejsou známy), ale svoje archeologické aktivity poprvé a naposledy realizoval až o rok později. Ve společnosti MUDr. J. Špotta prováděl sběry a výkopy na Kozákově skále a na polích a pastvinách východně od ní. Kromě řady nálezů z různých míst na hradišti (nádoby, sekerka s laloky, jantarový korálek, fragment náramku, přeslen) má největší význam odkrytí části raně středověkého kostrového pohřebiště poblíž jižního valu vnitřního předhradí, přiléhajícího k východnímu okraji akropole (není ale jasné, zda se pohřebiště nacházelo před valem nebo za ním, tedy uvnitř předhradí). Nálezy Krolmus věnoval NM, v jeho vlastnictví zůstala pouze stříbrná mince (pravděpodobně denár), která se ztratila při zabavování jeho majetku vojáky po skončení revolučního povstání roku 1848, do něhož se Krolmus aktivně zapojil svým veřejným projevem na pražské Bílé Hoře v červnu onoho roku.

V jarních měsících a v září r. 1866 prováděl průzkum hradiště přední člen Archeologického sboru Národního muzea F. Beneš (jednou v doprovodu autora první syntézy české archeologie (Pravěk země české, 1866-1868) a prvního profesora archeologie na pražské univerzitě J. E. Vocela, jindy ve společnosti sedláka F. Kubra z Liboce, k jehož statku patřila Kozákova skála), který také vyhotovil a v roce 1868 publikoval jeho první plánek (podrobněji viz kap. II. 4.).[13] Uvedl nález železářských pecí a strusky, odkrytých ještě před rokem 1866 během polních prací a popsal odkrytí části opukového a pískovcového zdiva (částečně spečeného; výška i šířka: 90 – 120 cm) z nasucho kladených kamenů valu na severozápadní skále Kozákovy skály (Kubrovo pole; část valu však mělo tvořit volně nasypané kamení). Krátce po Benešovi se na Šárce objevil také další nadšený starožitník z dob počátků české archeologie F. Petera-Rohoznický, který uvádí řadu nálezů včetně bronzových sekerek, nádob, parohové industrie (šipek), ozdob, zvířecích kosti aj., které byly získány při úpravě povrchu Kozákovy skály na pole. S akropolí či s Vanžovem je ještě spojena zpráva B. Jelínka (1896) o jakýchsi třech kamenech vysokých dva metry („trilit, „dolmen“), které pod lidovým označením „koza“ měly na hradišti stát ještě v polovině 19. věku a po jejich zničení měly být převezeny na pražské Vinohrady a použity při stavbě grotty v nově budovaném parku poblíž Gröbovy vily.

obr_018První rozsáhleji vedené výzkumy Šárky provedl na začátku 20. století nejvýznamnější průkopník pražské archeologie a zakladatel muzea na Hanspaulce J. A. Jíra. Kromě řady průzkumných akcí v širší šárecko-podbabské oblasti soustředil pozornost na odkryv náhorní plošiny Šestákovy skály, který vedl spolu s bratry Ševčíkovými. Velký počet nálezů, který přitom odkryl – zejména celých keramických nádob – je datovatelný převážně do neolitu a eneolitu. Bohužel tato kolekce vzala za své v průběhu německé okupace Českých zemí, když byla uložena na zámku v Mníšku pod Brdy. Naštěstí se dochovala řada černobílých fotografií, dokumentujících jejich rozmanitost.

V meziválečném období projevoval jistý zájem o výzkumy šáreckého hradiště také pražský Státní archeologický ústav (zal. 1919, předchůdce dnešního AÚ AV ČR), jak o to svědčí dvě zprávy uložené v archivu nálezových zpráv této instituce z let 1931 a 1936. Z první z nich vyplývá, že její anonymní autor provedl terénní průzkum situace na hradišti. Konstatuje například, že na rozoraných polích na předhradí a na zvýšené terase nad údolím Šárky byl nalezen jen nepatrný počet keramických střepů (a to výlučně hradištních) a že nejdůležitější místo výkopů by tvořila pastvina pod akropolí na Kozákově skále („Na tomto místě vzhledem k tomu, že většina stromů odumřela, bylo by možno kopati kdykoli“). O ní se z této zprávy dovídáme, že pouze její část je změněna v pole, zatímco snad polovinu její plochy tvoří pastviny. Ve druhé zprávě se například uvádí, že na Šestákově skále provádělo výzkum také Národní muzeum (A. Stocký), ale kdy k tomu došlo, se ve zprávě neuvádí. Ke každé z obou zpráv byl přiložen schematický plánek hradiště.[14]

V roce 1943 prováděla revizní výzkum na Šestákově skále německá archeoložka I. Kiekebuschová, za Protektorátu Čechy a Morava správkyně Jírova muzea. Její snahou mělo být vytvoření nového systému mladší doby kamenné. Pravděpodobně kvůli již tehdy rozsáhle narušené stratigrafii vrcholové plošiny Šestákovy skály došla k milnému závěru, že na volutovou kulturu staršího neolitu bezprostředně navazovala – ve skutečnosti o hodně mladší – kultura jordanovská.[15]

obr_019Ani po válce nedošlo na Šárce k rozsáhle koncipovanému výzkumu, který by zasáhl vzorkovacími postupy celou plochu nebo vybrané segmenty hradiště a dovolil tak získat ucelenější představu např. o stavu postižení (zachování) povrchové (včetně kulturní) vrstvy akropole a předhradí v jejich různých částech, případně identifikovat místa s koncentrací sídelních objektů. Většina poválečných archeologických akcí zaměřených na terénní odkryv se uskutečnila na šáreckém hradišti do konce šedesátých let minulého století. První z nich realizoval v roce 1950 B. Novotný, který otevřel na vnitřním předhradí celkem šest zjišťovacích sond (plošně největší měla rozměr 4 x 4 m). Sonda 1/50 proťala těleso valu a doložila existenci destrukce čelní kamenné plenty a příkopu; pravděpodobně i sondy 2/50 a 3/50 se dotkly valu. Další sondáží byla identifikována raně středověká (hradištní) kulturní vrstva, která přímo nasedala na zvětralé kamenité podloží. Kromě raně středověké keramiky (obr. 29) byly také doloženy výrazné stopy pravěkého osídlení.

Významný nález byl učiněn v květnu roku 1964. Podle zprávy uložené v archivu nálezových zpráv AÚ jej učinili členové tehdy existujícího archeologického kroužku Muzea hl. města Prahy (MMP), resp. jeho archeologického oddělení sídlícího v budově J. A. Jírou založené archeologické sbírky na Hanspaulce, a to během (údajně náhodné) návštěvy na hradišti, resp. na Kozákově skále. Na jejím východním okraji při probírce hlíny jimi evidovaného vojenského okopu a začištění jeho stěn nalezli kromě většího počtu zlomků pravěké keramiky stříbrný denár západofranské provenience, ražený v akvitánské mincovně v Melle a datovaný do let 845-50. Zpráva uvádí, že pracovníci MMP následně ověřili terénním výzkumem ohlášenou situaci na místě nálezu a konstatovali, že mince zapadla mezi kameny, které snad tvoří součást opevnění akropole, při jejich upevňování hlínou z kulturní vrstvy odebírané z okolí (obr. 18). Její použití v souvislosti s konstrukcí fortifikace je doloženo nálezy eneolitické a knovízské keramiky v téže hlíně, z níž pochází i nalezená mince.

Stručnou zprávu o nálezu publikoval archeolog MMP N. Mašek, který se snažil spojit minci s vlastní výstavbou fortifikace na šárecké akropoli. Z jím pořízené dokumentace ale není zřejmé, zda nález pochází z vrstvy související se stavebním nebo se zánikovým horizontem opevnění (obr. 18, 19). Mince nese na aversu opis CARLUS REX FR a uprostřed je vyobrazen kříž, revers je opatřen monogramem karolínské dynastie a opisem METVLLO (obr. 20).[16]

obr_020Od první poloviny šedesátých let začala příprava projektu směřujícího k rozsáhlým úpravám údolí Šáreckého potoka pod jižní stranou hradiště, které ve výsledku vedly k zatopení údolního dna a ke zřízení vodní nádrže za účelem jejího rekreačního využití (koupaliště Džbán). Již v lednu 1962 byla na toto místo svolána Útvarem hl. architekta města Prahy komise, jíž se zúčastnila také skupina 4 archeologů z AÚ, NM a MMP. Ta spolu s některými dalšími odbornými pracovišti odmítla původní projektový návrh Správy pražských vodních toků, umísťující přehradní hráz přímo do vstupního areálu soutěsky Džbán (a přiléhající tak přímo ke Kozákově a Šestákově skále), což bylo nakonec akceptováno.[17] Předstihový archeologický výzkum se pak uskutečnil v roce 1967 péčí AÚ; vedl jej B. Nechvátal za asistence terénního technika A. Knora. K zásahům do terénu vedeným v souvislosti s tímto výzkumem došlo na sedmi místech jihovýchodní části vnějšího předhradí (obr. 19). Kromě drobných akcí se jednalo především o tři větší sondy, vedené za účelem prozkoumat val a jeho někdejší konstrukci. Sondou označenou jako S-1 (rozměry 40,2 x 4 m) byl proveden řez valem, který prokázal, že těleso valu tvořily kdysi nasucho kladené nepravidelně poskládané lomové opukové kameny. Bezprostředně na tuto konstrukci nasedala na vnější straně valu lícovaná čelní kamenná plenta (opět nasucho kladené ploché opukové kameny) o šířce 100 – 120 cm, jejíž výška dosahovala 120 – 140 cm. Sondy S-2 (26 x 2 m) a S-3 navazovaly na sebe a byly umístěny více než 100 dále na severovýchod od S-1. Také ony byly otevřeny za účelem provézt řez valem a příkopem. Výzkum doložil odlišnou situaci v konstrukci zdejšího úseku opevnění. Těleso valu mělo dřevohlinitou konstrukci širokou 6 – 6,5 m, jíž tvořily tři vrstvy dřevěných kůlů a pouze malý podíl kamenů, příkop se vyznačoval plochým dnem o hloubce 1 – 1,5 m (obr. 21). Pouze výzkum této části opevnění přinesl doklady o dvou fázích jeho výstavby. Ze všech sond pochází nepočetný soubor keramických fragmentů, datovatelných do starohradištního období a staršího stupně střední doby hradištní (8. – 1. pol. 9. stol.) s ojedinělým zastoupením mladších zlomků (začátek mladší doby hradištní, 2. pol. 10. stol.).[18]

obr_021Někdy na přelomu 70. a 80. let provedl jednorázové povrchové sběry v severozápadním sektoru prvního předhradí T. Durdík z AÚ a keramické zlomky středohradištního charakteru jím shromážděné stručně popsala při rozboru raně středověké keramiky z hradiště N. Profantová.[19]

V roce 1991 byl na hradišti proveden geofyzikální průzkum. Měření realizované prof. F. Markem (katedra aplikované geofyziky Přírodovědecké fakulty UK) převážně pomocí magnetometru  se  uskutečnilo jednak na akropoli (ve východní polovině Kozákovy skály na ploše šesti čtverců 30 x 30 m), kde byl zachycen jakýsi pravoúhlý obtížně interpretovatelný objekt, a jednak v západní okrajové části vnitřního předhradí, přiléhající k severnímu okraji akropole. V síti 1 x 1 m na osmi čtvercových plochách o rozměrech 30 x 30 metrů bylo provedeno magnetometrické měření doplněné o geoelektrické měření (na 20% plochy měřené magnetikou). Bylo přitom identifikováno několik anomálií, z nichž některé měly být archeology MMP zkoumány exkavací. Průzkum magnetometrem byl doplněn ještě o aplikaci seismické refrakční metody (profil o délce 450 m). Data získaná tímto průzkumem dnes nejsou k dispozici a jeho výsledky zůstávají nevyužity.[20] Další akce menšího rozsahu se uskutečnila na východním svahu Kozákovy skály. V souvislosti s výsadbou stromů tam byl roku 2011 v rámci archeologického dozoru (N. Profantová) proveden magnetometrický průzkum (R. Křivánek, oba AÚ). Roku 2007 uskutečnil R. Křivánek další měření pomocí cesiového magnetometru, tentokráte na Šestákově skále, kde byl při inspekci veřejně dostupných ortofotografií (www.mapy.cz) identifikován kruhový objekt neznámého účelu, který se prostřednictvím tzv. vegetačních/vyprahlostních příznaků na zatravněném povrchu jevil jako tmavší linie na světlejším travnatém pozadí. Měřením magnetických anomálií však tehdy existence pod povrchem pohřbeného příkopu nebyla evidována. Tři rozsahem miniaturní zjišťovací sondy (65 x 50 cm) přinesly zjištění, že se jednalo o zahloubený objekt, jehož výplň se jen nepatrně odlišovala od okolního prostředí. Nalezené keramické fragmenty dovolily z nich slepit část nádoby datovatelné do mladšího neolitu (kultura s vypíchanou keramikou).[21]

V současnosti se hradiště Šárka po delší době opět stává předmětem archeologického zájmu. Na jedné straně je to dáno aktivitou společnosti Hradiště Šárka, o. p. s. (viz kap. I.), na straně druhé destruktivními zásahy, které byly na několika místech opevněného areálu zjištěny v únoru 2015. Během obhlídky hradiště, jíž začátkem února uskutečnil autor tohoto textu spolu s R. Křivánkem, bylo zjištěno, že na ploše vnitřního předhradí byla na poli situovaném na rozhraní pozemků parcelních čísel 1101 a 1104 provedena orba (plocha o velikosti cca 1 ha). Stejně tak byla orba evidována na velké ploše (cca 3,5 ha) v severní polovině vnějšího předhradí (parcel. č. 726, 728). Dále bylo zjištěno narušení východního valu vnitřního předhradí (parcel. č. 1099/3) a jihovýchodní části valu vnějšího předhradí (parcel. č. 733). Obě poškození souvisejí s odstraňováním náletových dřevin a výsadbou nových stromů, které na předhradí provádí společnost Lesy hl. m. Prahy.

Na základě uvedených zjištění byla přímo na hradiště svolána odborná komise, jejíž jednání se shodlo na postupu všech zainteresovaných subjektů (NPÚ – ÚOP v hl. m. Praze, AÚ, KAR, Ústav pro archeologii FF UK (ÚA), Hradiště Šárka, o. p . s.) ve vzájemné koordinaci dílčích aktivit.[22] Byl konstatován potenciál projektu nedestruktivního výzkumu šáreckého hradiště v režii KAR (o němž komisi referoval autor) a bylo rozhodnuto o neodkladném preventivním provedení detektorového průzkumu zoraných polí, který by zabránil vytěžení možných nálezů nelegálně vedeným průzkumem tohoto druhu, a to ve dvou fázích (před zavláčením a po něm) a v režii AÚ. V návaznosti na to bylo rozhodnuto o realizaci zjišťovacího povrchového průzkumu na uvedených plochách (AÚ) a následném rozhodnutí, zda podmínky sběru jsou příznivé pro uskutečnění detailních analytických povrchových sběrů (KAR, ÚA). V záležitosti narušených valů bylo rozhodnuto o zahájení jednání mezi AÚ a Magistrátem hl. m. Prahy s cílem dojednat optimální řešení postupu výsadby. Případný záchranný archeologický výzkum by po projednání s vlastníkem pozemku provedl AÚ, který také zajistí provedení geofyzikálního měření porušené fortifikace.

Výsledky dosažené v kontextu aktuální situace a na základě výše uvedených meziinstitucionálních domluv terénními akcemi počátkem jara roku 2015 shrnul nedávno ve své zprávě Mgr. J. Hasil, kterého pověřil AÚ koordinací svých terénních aktivit aktuálně realizovaných a plánovaných na šáreckém hradišti, a pod jehož vedením se tyto průzkumné akce uskutečnily. V následujících odstavcích jsou tyto výsledky reprodukovány a doplněny.

Ve druhé polovině února až první polovině března proběhly za účasti necelých tří desítek spolupracujících hledačů dvě detektorové kampaně, jejichž vysokou efektivitu dokládá výrazný pokles tzv. „barevných“ signálů na obou zkoumaných plochách při druhé kampani.; lze tak předpokládat, že na dotčených plochách byla identifikována a následně ze svrchní vrstvy odebrána většina v ní deponovaných kovových artefaktů, takže nadále nehrozí, že by zde mohlo v budoucnu dojít k získání dalších kovových předmětů (nebo přinejmenším jejich většího počtu) při případném nelegálním detektorovém průzkumu. Výsledkem obou kampaní je soubor cca 200 artefaktů, které lze datovat do období pozdní doby kamenné (měděná sekerka) až současnosti; odborně nejcennější je kolekce 12 kusů tzv. avarsko-slovanských litých opaskových kování, které tak zdvojnásobily počet dosud známých artefaktů tohoto druhu (obr. 32; k nim podrobněji viz kap. II. 5.). Dosavadní výsledky může doplnit ještě RTG prosvětlování získaných železných předmětů, očištění a numismatické určení mincí atp. Vedlejším pozitivním efektem detektorového průzkumu je odstranění recentních želez z ornice, které tak nebudou rušit výsledky plánovaného archeogeofyzikálního průzkumu vytvářením falešných magnetických anomálií při použití magnetometrie.

Pokud se týká povrchových sběrů na obou plochách, již v průběhu detektorových průzkumů bylo zjištěno, že množství střepů v ornici je výrazně nižší než na srovnatelných lokalitách. Tato skutečnost byla potvrzena v rámci následné kampaně analytických sběrů. Na zoraných a zavláčených plochách bylo vytyčeno šest kontrolních čtverců 40 x 40 m, jejichž plocha byla (při nastavení vysoké intenzity sběru) prochozena. Získány tak byly povrchové soubory o malém počtu artefaktů. Svou hmotností odpovídají výsledkům z šestnáctkrát menších sběrných sektorů (10 x 10 m) na jiných lokalitách tohoto typu. Dále bylo zjištěno, že poměr hmotnosti recentního materiálu vůči pravěkým a historickým komponentám u náhodně vybraného sbíraného sektoru činí cca 11:1 (na jiných lokalitách cca 1:1) a že většina těchto komponent (pravěká a středověká keramika) vykazuje silné omletí a vysokou míru fragmentarizace. Tuto skutečnost lze interpretovat jako následek rozsáhlého lokálního narušení archeologických terénů orbou. Pro potvrzení těchto výsledků a ověření uvedené explanace se počítá ještě s jednou sběrovou kampaní, která v přibližně stejném rozsahu proběhne po opětovném uvláčení povrchu dotčených ploch.

obr_022Rozborem dat získaných leteckým laserovým skenováním (LLS) lze prostřednictvím digitálního modelu reliéfu (DMR) identifikovat celou řadu hran, které mohou být interpretovány jako novověké polní terasy. Jejich bližšímu poznání je věnována pozornost v rámci vyhodnocení probíhajících pedologických vrtů. První kampaň, jejímž cílem bylo provést průběžný východo-západní transekt vrtů napříč oběma předhradími, proběhla začátkem dubna za přítomnosti geologů, kteří dlouhodobě spolupracují s archeology (Mgr. J. Havrda z NPÚ, RNDr. J. Zavřel). Celkově se počítá s odběrem půdních vzorků z jednoho sta vrtů (prováděných ruční pedologickou sondou/vrtákem), jejichž poloha je geodeticky zaměřena. Vyhodnocení tohoto vzorkování je nyní na samém začátku. Již nyní ale lze říci, že situace na lokalitě je poměrně složitá; zatímco v některých místech je původní podloží orbou a následnou erozí sníženo patrně o několik desítek centimetrů (samozřejmě spolu s archeologickými objekty), jinde dosahují zvrstvení, jejichž antropogenní původ lze předpokládat (či přímo doložit – přítomnost uhlíků, mazanice a drobných fragmentů keramiky), mocnosti i výrazně větší než 100 cm. Vrty na středním valu se s jistou pravděpodobností podařilo zjistit úroveň nesníženého podloží i průběh příkopu, v dohledné době se série vrtů uskuteční také na vnějším valu. Provádějí se také geofyzikální měření (magnetika) na oraných plochách, dokud tam panují optimální podmínky. Výsledky zatím nejsou k dispozici.

Koncem února 2015 provedl autor na ploše hradiště ještě jednou povrchový průzkum a fotodokumentaci. Během této akce byl na zatravněném povrchu Kozákovy skály zjištěn četný výskyt míst, kde působením drobných hlodavců byly vyprodukovány poměrně objemné hromádky hlíny pocházející z povrchové vrstvy akropole. Jejich detailnější inspekcí autor zjistil, že podorniční vrstva musí být přinejmenším na těchto místech poměrně mocná a že vzhledem k její struktuře, tmavému zbarvení a výskytu keramiky (většinou obtížně datovatelné nezdobené fragmenty, ale také zlomky datovatelné pravděpodobně do období kultury nálevkovitých pohárů, do štítarského stupně a snad i do doby římské (obr 22.) může jít alespoň v některých případech o pozůstatky kulturní vrstvy. Navzdory obecněji sdílenému předpokladu, který se ostatně nabízí i vzhledem k vcelku značném sklonu nemalé části vrcholové partie Kozákovy skály, se tak zdá, že svahová eroze – snad díky dlouhodobému pokrytí akropole travním drnem – nemusela mít alespoň někde zcela devastující účinky na kulturní vrstvu a způsobit její úplný odnos do přilehlého údolí. Povrch akropole je výrazně poznamenán antropogenními zásahy, které můžeme ztotožnit s archeologickou prospekcí a přípovrchovou těžbou zdejšího kamene, jehož výchozy na povrch jsou zde častým jevem.

(konec kapitoly)

 

Comments are closed