Projekt nedestruktivního archeologického výzkumu

III. 3. Zhodnocení efektivity nedestruktivního výzkumu na hradišti Šárka

 

Obecně můžeme shrnout, že všechny výše popsané metody nedestruktivního archeologického výzkumu mají větší či menší potenciál uplatnit se při výzkumu hradiště Šárka, i když míru využitelnosti dat získaných jejich prostřednictvím je obtížné predikovat. Z tohoto konstatování vyplývá, že zatímco u některých postupů lze jejich vysokou účinnost očekávat, u jiných je to spíše otázka experimentování a testování, protože jejich uplatnění může do nemalé míry záviset na lokálních podmínkách (např. morfologie a dostupnost terénu, půdně-geologické poměry, přirozené a umělé interference prostředí ovlivňující účinnost geofyzikálního měření aj.). Jak vyplývá z údajů o minulých exkavačních aktivitách, vedených jak s cílem odkrýt archeologické prameny, tak extrahovat nerostné přírodní zdroje (písek, kámen) a rozsáhlé deponie kostí, je povrch akropole a obou předhradí šáreckého hradiště od 19. století rozsáhle narušován. Rozsah, resp. celková velikost plochy zasažené těmito zásahy, je dnes jen těžko odhadnutelná. Je více než zřejmé, že největší poškození postihlo akropoli na Kozákově skále (a to se zřetelem na skutečnost, že je to z hlediska významu šáreckého areálu jeho nejexponovanější – zároveň však plochou nejmenší – část) a mimo vlastní hradiště situovanou vrcholovou plošinu na Šestákově skále. Z obou předhradí je z hlediska poškození na tom hůře první (vnitřní) předhradí. Jednak proto, že právě k němu se váže nejvíce nálezů z míst mimo akropoli, jejichž původ doprovází označení Vanžov, a také proto, že jeho (patrně severovýchodní) část je narušena minulou, zřejmě poměrně rozsáhlou, těžbou písku. Musíme konstatovat, že zejména z hlediska plošného rozsahu při extenzivně vedených kampaních nedestruktivního výzkumu bude zjištěna řada zahloubených objektů, jejichž původ a funkce budou bez alespoň vzorkovací sondáže obtížně zjistitelné.

(konec kapitoly)

 

Comments are closed