Projekt nedestruktivního archeologického výzkumu

III. 2. 4. Povrchový průzkum sběrem a pomocí detektorů kovů

 

Předmětem povrchových průzkumů sběrem a pomocí detektorů je nalezení a evidence stop zaniklého (pravěkého/středověkého/novověkého) osídlení prostřednictvím movitých artefaktů. V případě sběrů se jedná především o keramiku a kamenné štípané, event. broušené nástroje, a o ekofakty shromažďované na polích v mimovegetačním období, kdy jejich povrch není zakryt plodinami; v případě detektorů jsou předmětem průzkumů metalické nálezy (artefakty, výrobní odpad). Tradiční přístup k povrchovým sběrům je zaměřen na vyhledávání koncentrací nálezů typologicky výrazných artefaktů, které se obvykle označují termínem archeologické naleziště (lokalita). Tato metoda je tradiční v tom smyslu, že za pozůstatky sídelní aktivity pravěkých lidí označuje pouze husté koncentrace nálezů, které jsou považovány (v zásadě správně) za komponenty obytných areálů. Ojedinělé artefakty nebyly tradiční archeologií brány v potaz. Analytický přístup v uměle zvolených pravidelných prostorových jednotkách umožňuje sledovat množství nálezů a ne pouze přítomnost určité kategorie artefaktů/ekofaktů. Jeho podstatou je jednak rozčlenění zkoumané plochy na malé části, v nichž průzkum probíhá podle předem stanovených pravidel (tzv. intenzita průzkumu) a jednak kvantitativní vyhodnocení shromážděných dat. Znamená to, že můžeme poměrně přesně určit, jak velkou část dostupných faktů reprezentuje odebraný vzorek. Povrchové sběry mohou být zaměřeny buď na plošně omezený (bodový) prostor – naleziště, nebo na velkou plochu – krajinu. Cílem povrchových sběrů v krajině je primárně zjistit přítomnost a stáří stop minulých sídelních aktivit a následně poznávat vztahy mezi sídelními areály na řádově rozlehlejším území než jaký sleduje tradiční přístup. V takovém případě není jiné možnosti než provádět tyto sběry analyticky a vzorkovacím postupem (obr. 44).

obr_044Zkušenosti získané českými archeology v posledních dvou desetiletích ukázaly, že povrchový sběr je nejefektivnější cestou ke zjištění celkové sekvence hrubších chronologických fází sídelních areálů, způsobem, který produkuje základní informace o lokalitě a kontextu jednotlivých areálů. Může dobře vymezit rozsah pravěkých komponent i průběh větších objektů, např. příkopů. Je tomu tak proto, že podpovrchové objekty jsou dnes hlavním zdrojem povrchových souborů (plošná kulturní vrstva byla v pravěkých areálech již většinou snesena erozí), a pravěká keramika se rozpadá dříve, než může být orbou rozvláčena na velkou vzdálenost. Skladba nálezů v povrchových souborech ovšem z téhož důvodu nutně odpovídá skladbě artefaktů v horních částech výplně zahloubených objektů – artefakty odtud ovšem nemusejí být pro stáří samotného objektu relevantní. V některých případech může povrchový sběr naznačit rozdílnou funkci objektů či areálů zviditelněných na leteckých fotografiích.[44] Prostorové uspořádání povrchových nálezů může indikovat i funkci určitého areálu a jeho vazby na předchozí aktivity v krajině.[45]

Používání detektorů kovů je jednou z nejdiskutovanějších otázek archeologie v celosvětovém měřítku. Zásadním problémem je používání těchto zařízení k vyhledávání kovových artefaktů a jejich následnému nelegálnímu odebírání z místa uložení pomocí exkavace. Jinou otázkou je problematika inkluze této metody do metodického instrumentáře profesionální archeologie. Rozsáhlé odborné diskuze vedené v posledních dvou desetiletích na toto téma na národní a mezinárodní úrovni přivedly většinovou část odborné veřejnosti k přesvědčení o nutnosti tento způsob archeologické prospekce začlenit do terénního výzkumu a využívat k tomu také amatérské zájemce (často vysoce kvalifikované a technicky vyspělými detektory vybavené jedince a skupiny) o spolupráci s profesionálními institucemi. Tento názor převážil jednak proto, že například rozsáhlé detektorové kampaně vedené od devadesátých let minulého století v jižní Skandinávii (především v Dánsku) a v Anglii (v omezenější míře i jinde) přinesly výsledky, které zásadním způsobem mění představu o sídelní, resp. obchodní síti a řemeslech na lokální a národní úrovni v uvedených zemích v raném středověku. Vedle toho významnou roli sehrála obava o stále se zvyšující tempo plenění archeologického dědictví nelegálními detektoráři, přičemž zahájení kooperace profesionálů a amatérských uživatelů detektorů má tomuto procesu když ne zcela zabránit, tak jej alespoň omezit. Tato spolupráce se ukazuje jako pozitivní (i když ne zcela bezriziková a generující určité problémy jiného rázu) i u nás. Proto považujeme za vhodné tuto metodu do povrchového průzkumu Šárky zařadit; první výsledky se již dostavily na plochách vnitřního a vnějšího předhradí, kde byla v březnu 2015 provedena čerstvá orba a následná průzkumná detektorová kampaň přinesla neočekávané výsledky s řadou nálezů (podrobněji viz kap. II. 5.). Připomeňme ještě, že v současnosti jsou vyspělé typy detektorů vybaveny diskriminátory, které jsou schopny určit druh detekovaného kovu a hloubku jeho uložení, což významně zrychluje tento typ průzkumu: i tento faktor má však svoje pozitivní a negativní důsledky.

Využití v projektu
Povrchový sběr byl již na lokalitě Šárka aplikován začátkem jara 2015, jeho výsledky ale byly nepřesvědčivé (podrobněji viz kap. II. 3.). Přesto je nezbytné sledovat další vývoj zemědělských aktivit na hradišti a orané plochy opakovaně podrobovat sběru ve formě předběžné prospekce vedoucí ke zjištění absence/přítomnosti nálezů na orbou zasaženém povrchu, a v případě pozitivního zjištění aplikovat analytickou formu sběry provedené s vysokou intenzitou. Pokud by měla být pozornost věnována také některým místům v nejbližším okolí hradiště (zejména ostrožna v západním sousedství Kozákovy skály a Divoké Šárky), pak i zde by primárně aplikovanou metodou byl povrchový průzkum sběrem, jehož výsledky by pak vedly k rozhodnutí o nasazení dalších neinvazivních metod.
Použití detektoru kovů bylo již na hradišti využito a to s velmi slibnými výsledky (únor – březen 2015, podrobněji viz kap. II. 3), proto i v projektu jeho využití navrhujeme.

Finanční náklady
viz kap. III. 4.

(konec kapitoly)

 

Comments are closed