Projekt nedestruktivního archeologického výzkumu

II. Základní charakteristiky lokality a historie archeologických aktivit

II. 1. Geografické vymezení, kulturní krajina

 

obr_001obr_002obr_003obr_004obr_005obr_006obr_007obr_008obr_009aobr_009bobr_010

Předmětem zájmu předkládaného projektu je prostor hradiště označovaného v archeologické literatuře tradičně jako Šárka. Svoji polohou náleží do geomorfologického okrsku Hostivické tabule, která je součástí celku Pražské plošiny. Z hlediska lokální terénní morfologie je areál hradiště složen ze dvou částí. Jeho západní okraj tvoří komplex rozeklaných silicitových (buližníkových) skal barrandienského proterozoika (obr. 1) nazývaný Divoká Šárka (pod tímto označením byl v roce 1964 prohlášen za chráněný přírodní výtvor; dnes má statut Přírodní rezervace Divoká Šárka o rozloze 25,4 hektarů a je integrální součástí Přírodního parku Šárka–Lysolaje, vyhlášeného roku 1990),[7] na starých mapách též v Šarkách, na Šarkách (obr. 2).[8] Nachází se na severozápadním okraji Prahy, konkrétně v části obvodu Praha 6 – Dolní Liboc a Vokovice, kde tvoří nápadnou dominantu zdejší krajiny (obr. 3). Díky své morfologii a strategické poloze v ohybu Šáreckého – též Litovického – potoka, který tento přirozený útvar obtéká ze tří stran (jižní, západní a severní), přitahoval pozornost řady pravěkých a raně středověkých komunit, které jej postupně osídlily a zanechaly po sobě poměrně velké množství stop v projevech hmotné kultury. Jihozápadní část Divoké Šárky tvoří dominanty dvou přirozených skalnatých útvarů: jednak plošně rozlehlejší Kozákovy skály o velikosti cca 3 hektary, která je tradičně označována jako akropole (na jejímž SV okraji se nachází nejvyšší místo celého areálu, kóta 363,4 m a jejíž vrcholová, k jihu nakloněná plošina převyšuje úroveň údolního dna o 60–80 metrů), tedy součást šáreckého hradiště spojovaná s centrální společenskou, administrativní či obrannou funkcí (obr. 4), a jednak protáhlý ostrožnovitý útvar známý pod označením Šestákova skála (obr. 5 a 6; uvedené názvy odkazují na někdejší majitele tamních parcel). Oba tyto útvary navzájem odděluje kaňonovité údolí Džbánu, vyhloubené Šáreckým potokem do druhohorních měkčích hornin (pískovců a opuk) a následně do buližníkového podkladu (obr. 8). Údolím lemovaným po pravé straně skalisky Divoké Šárky a po straně levé svahy protějších dvou ostrožnovitě tvarovaných výběžků Purkrabského háje pokračuje západní část šáreckého areálu k Dívčímu skoku, výraznému skalnímu masívu ohraničujícímu areál na severní straně (obr. 7).[9] Kozákova skála (na některých mapách – např. na portálu Informačního systému ochrany přírody mapy.nature.cz – je právě tento útvar označován jako Džbán) a k ní na severu přiléhající plošina bývala označována pomístními názvy Hradiště, Na hradištích či Na hradišťatech. Díky strmosti skalních stěn je šárecký areál přirozeně chráněn, takže od severu, západu a jihu je téměř nepřístupný.

Geomorfologicky odlišná je východní část areálu hradiště. Navazuje na akropoli v podobě západního výběžku vokovické plošiny a obvykle je v archeologické literatuře označována pomístním jménem Vanžov. Tento prostor tvořilo v minulosti první (vnitřní) předhradí, vymezené dodnes dochovaným valem a většinou nepříliš dobře patrným příkopem. Akropole převyšuje rovnou, resp. nevýrazně zvlněnou plochu obou předhradí o 20-30 metrů (obr. 9.).

Vliv člověka na utváření podoby a diachronické proměny krajiny v areálu šáreckého hradiště a v jeho bezprostředním okolí lze v současnosti – při absenci přírodovědných (zejména paleo/archeobotanických) výzkumů – hodnotit analýzou starých map a interpretací leteckých měřických fotografií. Oba tyto druhy pramenů nejlépe odrážejí lidský impakt na přírodní prostředí a dokládají změny v hospodářském využití exploatované krajiny. Nedávný výzkum sledující proměny krajinné mozaiky na celém teritoriu PP Šárka – Lysolaje (tj. 1005 ha) od poloviny 19. století do současnosti (1846 – 2008)  byl prováděn standardní metodikou zpracování geodat –  v  tomto případě  georeferencovaných rastrů map stabilního katastru  a  leteckých (ortorektifikovaných) snímků z let 1938, 1953, 2008, rastrů leteckých fotografií z let 1975, 1988 a 1999 a vektorových vrstev současných map a plánů sledovaného území v prostředí GIS (resp. ArcGIS 9.1 pomocí nástrojů overlay analysis a SLQ dotazů) – prokázal, že v průběhu zkoumaného období docházelo k poměrně rozsáhlým změnám v poměru zastoupení jednotlivých kategorií zdejší krajiny.

V období let 1846 – 1948 došlo ke změně krajinné mozaiky na téměř polovině celkové plochy PP, přičemž největší úbytek zaznamenaly plochy orné půdy, které ustupovaly trvale zatravněným plochám, sadům a vinicím; zároveň na místech někdejších polí a luk výrazně přibylo lesů. V posledním půlstoletí (1953 – 2008) se změny krajinné exploatace dotkly 69% celkové plochy PP. Jejich podstatou je další ústup zemědělských aktivit, kdy opuštěná pole jsou buď zalesňována, nebo zatravňována; výrazněji se do krajiny rozšiřuje zástavba a přibývají zahrady. Při srovnání uvedených výsledků z celého území PP Šárka – Lysolaje s plochou šáreckého hradiště lze konstatovat, že uvedený trend ve vývoji krajinné mozaiky však na samotném hradišti získává podobnou dynamiku až v poválečném období (viz mapy na obr. 10).[10]

(konec kapitoly)

 

Comments are closed