Projekt nedestruktivního archeologického výzkumu

III. 2.  Nejdůležitější metody nedestruktivní archeologie a jimi produkovaná data. Cena nakupovaných a terénním výzkumem pořizovaných dat.  Efektivita jejich využití při výzkumu hradiště Šárka

 

Při budoucím nedestruktivně vedeném výzkumu Šárky (hradiště, příp. jeho bezprostředního okolí) může být uplatněna většina dnes více či méně obvykle používaných postupů. Jednoznačně nejširší uplatnění ale připadne metodám dálkového průzkumu, a to jak pozemního, tak leteckého. Přehled základních charakteristik neinvazivních metod proto začínáme právě jimi; nedestruktivní postupy řazené mimo ně – povrchový průzkum jak nemovitých, tak movitých pramenů – jsou popsány na konci této kapitoly. U každé metody je zároveň konkretizována míra efektivity jejího využití v projektu šáreckého výzkumu.

III. 2. 1. Dálkový (letecký a družicový) archeologický průzkum

 

Informace získané některou z metod DAP slouží primárně potřebám studia pravěké a historické (míněno středověké a novověké) krajiny a pozůstatků aktivit člověka v ní. Za hlavní cíle tohoto oboru považujeme:

1. plošný průzkum krajiny z výšky, sledující identifikaci dosud neevidovaných archeologických památek, buď částečně zachovaných, nebo nezachovaných v podobě terénního reliéfu;
2. dokumentaci kulturní krajiny, zejména rozmanitých kategorií nemovitých památek, ale také reliktů původního přírodního prostředí a projevů tafonomie krajiny;
3. získávání informací z leteckých a družicových snímků, pořizovaných za jiným účelem než je archeologická prospekce a studium historické krajiny;
4. evidenci, uložení a odbornou analýzu získaných dat, jejich využití v teoreticky založeném výzkumu minulosti a v ochraně kulturního dědictví. V této oblasti se data dálkového archeologického průzkumu využívají zejména k řešení otázek sídelní a krajinné archeologie, tj. např. k výzkumu způsobů využití krajiny a ke studiu forem sídel, hustoty osídlení a struktury sídelních areálů v minulosti.
5. DAP rovnoměrně přispívá do třech základních oblastí, které charakterizují náplň soudobé archeologie. Jsou to tvorba pramenné základny, řešení teoretických témat a ochrana kulturního dědictví.

Dosavadní zkušenosti ukazují na jednoznačně pozitivní přínos dat leteckého a vesmírného průzkumu pro evidenci, dokumentaci a mapování jak dílčích kategorií kulturní krajiny, tak i větších krajinných celků ovlivněných více či méně rozsáhlými aktivitami člověka. V současné době (a o to více v blízké budoucnosti) představují tato data širokou škálu kvalitativně rozmanitých pramenů, uložených v početně velmi rozsáhlých souborech. Každý z nich disponuje – byť v různě velké míře – informacemi, bez nichž se výzkum pravěké a historické krajiny prakticky neobejde. Prokazatelný význam má v tomto smyslu potenciál dat dálkového průzkumu zachytit v podobě obrazu tvar, velikost a stav zachování dokumentovaných památek a jejich prostorový kontext. Kromě tohoto vizuálního aspektu je samozřejmě také třeba zmínit jejich kartografický rozměr, který naprostou většinu z nich opravňuje být základním prvkem mapování, k čemuž ostatně měřické letecké fotografie slouží kontinuálně od dob 1. světové války.

(konec kapitoly)

 

Comments are closed